Velká výprava na sever: Dálnice E6

Možná není tak slavná jako americká Route 66, ale rozhodně patří mezi legendy. Norská dálnice E6 totiž rozhodně patří mezi cesty, na které jen tak nezapomenete.

Běžný výhled na E6

Málokde totiž v Evropě narazíte na silnici, která by nabízela takové výhledy. Chvílemi si ani nepřipadáte, že jedete po asfaltu a místo toho si myslíte, že jste na nějakém vyhlídkovém výletu. Krajina kolem vás vám bere dech a skoro vás nutí v každé zatáčce zastavit.

Rybářské molo

Fjordy, vysoké hory, rybářské osady. To všechno vás na téhle norské dálnici čeká. Už nejde jen o přesun na další místo. Na E6 rčení "I cesta může být cíl" nabírá úplně jiné podoby. Protože už samotná cesta po téhle panoramatické dálnici patří mezi to nejlepší, co můžete ve Skandinávii zažít.

Tak jen směle dál

Velká výprava na sever: Nordkapp

V minulém díle o naší výpravě z Tampere na sever Evropy jsem popsal dojmy z Kuopia a Rovaniemi. Teď se blíž podíváme na samotný cíl, Nordkapp :)

K Nordkappu se u mě pojí několik z nejsilnějších zážitků mého života. Z nichž jeden bych asi nazval mým největším životním dobrodružstvím. Už jen kvůli němu by ti tisíce kilometrů stály za to!

Jednou z největších zábav okolo Norkappu je řízení auta. Zvlášť pár kilometrů před cílem se cesta skutečně divoce vlní a projíždí parádní krajinou (viz další díl článku, který se bude věnovat famózní E6). Měl jsem to štěstí, že když jsme jeli v noci zpátky, tak jsem mohl řídit a pozorovat světlomety protijedoucích aut mířící do prázdnoty dole pod srázem...

Připomínám, že na Nordkapp jsme dorazili v půlce října. Takže celkem rychle padala tma. A tma hrála nejdůležitější roli v onom životním dobrodružství.

Kamarád Tomasz, který dal impuls celé této výpravě, totiž odhalil, že oficiální Nordkapp je takové turistické lákadlo. Nádherné srázy do bouřícího moře. Jenže o nějaké ty metry jižněji než vedlejší poloostrov, který je tak skutečným nejsevernějším bodem Evropy.

Pohled z Nordkappu na skutečný nejsevernější mys

V plánu tak byla prohlídka Nordkappu (v půlce října, větru a mrholení tam moc lidí nebylo), načež se zhruba 2/3 naší výpravy vydaly směr skutečný nejsevernější bod. Ovšem vzhledem k tomu, že jsme ten den ráno vyjížděli sice za tmy, ale ještě nějaký ten kilometr z finského území, byla už trochu pozdější hodina.

Cesta na ten pravý nejsevernější bod není oproti hladkého asfaltu na Nordkapp v podstatě vůbec značená. Víceméně jsou to jen mužici občas se objevující mezi kameny, mechem a mokřady. Za dne v pohodě, jenže za noci něco totálně jiného...

 Podložka na cestě na skutečný nejsevernější mys Evropy

Na mys nakonec došla jen mužská část výpravy, dámy to zabalily o nějaký ten kilometr dřív.

Už když jsme tam došli a pořizovali vítězné foto, celkem se smrákalo. Noc pak padla opravdu bleskově a začalo to.

Pohled zpátky na Nordkapp z cesty na nejsevernější mys Evropy

Mobilní signál nikde, mužici nebyli vidět, o našem "expedičním" vybavení ani nemluvě. Podařilo se nám ale zachovat chladnou hlavu, trochu vtipu a pokračovalo se. Tehdy jsou skutečně prodal své zkušenosti z orienťáku, díky kterému jsem získal velmi dobrý odhad směrů.

Sice občas vodou, ale postupovali jsme celkem správně. Občas jsem lehl na zem a koukal proti temnému horizontu zvlněné krajiny, jestli se někde neobjeví další temný obrys mužika. Celkem se to i dařilo.

Až jsme nakonec uslyšeli troubení a uviděli světla našich aut, Posádka, která se s námi nevydala na výpravu už začala být oprávněně nervózní.

Překvapivě jsme dokonce dorazili o něco dřív než holky. Ačkoli i ty se rychle našly (však taky měly s sebou orienťáčku Moniku :) ).

Zážitek úžasný. Sice totálně promáchané boty, vymrzlý jsem byl, ale zpětně to bylo skutečně dobrodružství, které člověk v dnešním moderním světě, kde je pomoc na zmáčknutí tlačítka telefonu, nezažije. Díky!

Velká výprava na sever: Kuopio a Rovaniemi

První dny naší výpravy byly ve znamení rychlého přesunu Finskem na sever. Při cestě jsme udělali několikahodinovou zastávku v Kuopiu a půl dne jsme strávili i ve slavném Rovaniemi (pro turisty propagovaném jako hlavní město Laponska).

Musím říct, že to byla jednoznačně slabší část celé výpravy. V Kuopiu (víc o Kuopiu jsem napsal na svůj web o Finsku Suomi.cz) byly zajímavé skokanské můstky umístěné na pilířích a pěkný rozhled z nedaleké rozhledny dál do kraje plného jezer.

Rovaniemi bylo spíš zklamáním (opět víc na Suomi.cz). V celém městě, prakticky zničeném během druhé světové války, je zajímavá leda budova slavného muzea Arktikum. Ačkoli místní expozice už mě tolik neuchvátily... Takže asi nejlepší byla zastávka na polárním kruhu, kde se člověk mohl vyfotit u čáry symbolizující příslušnou rovnoběžku.

Takže pokud na sever Finska, tak rozhodně do přírody. Na tu jsme bohužel neměli kvůli zaměření většiny ostatních členů expedice tolik času. Jen jsme na můj popud zastavili na kopečku u národního parku Urho Kekkonen, který byl hned vedle hlavní silnice. Výhled na holé vršky kopců a zalesněná údolí přímo volal po dobrodružné výpravě. A stál za to pomalu víc, než Kuopio a Rovaniemi dohromady.

Co mi chybí z Finska #1: Ruisleipä

Ve Finsku jsem strávil takřka jeden rok a zvykl/oblíbil si tam na spoustu věcí, které se u nás shánějí těžko - nebo nejdou sehnat vůbec. Jednou z nich je ve Finsku takřka všudypřítomný ruisleipä, žitný chleba.

Někomu možná nezachnutnal, ale mně ano - čerstvý nebo týden starý, pořád skvělý :)

Ruisleipä, žitný chléb - zdroj: http://www.unilang.org/

Ve finském obchodě seženete hromadu různých velikostí a forem tohoto oblíbeného chleba. Mé nejoblíbenější byly nízké obdélníky. Často ale seženete u kulaté kusy s dírou uprostřed. Ty většinou bývají dost tvrdé a opravdu poctivě žitné.

Od návratu z Finska jsem se dokonce snažil ruisleipä několikrát upéct (!), ale s ne moc velkým úspěchem. Doma taky máme pekárnu, ale buď dodávané směsi nejsou úplně ideální nebo je fígl někde jinde - zatím se nic zdaleka nepřiblížilo k oné oblíbené chuti. Škoda - ale budu zkoušet dál'

Laponsko - sami přírodou

Laponsko, to je synonymem jedné z posledních oblastí divoké přírody, které v Evropě najdeme na západ/sever/jih od nás. Je to území dnes rozdělené mezi Norsko, Švédsko i Finsko. Byť tradičně se skloňuje zejména finská část.

Já jsem se osobně Laponskem toulal ve svém životě dvakrát. Jednou hlavně autem a z tepla chaty, podruhé se stanem. A musím říct, že to byl opravdu skvělý zážitek. Pokud sníte o opravdové výpravě divočinou, tak jde pro Středoevropana o zřejmě nejdostupnější oblast. Která vás zároveň neochudí o žádné dobrodružství

Pár fotek z putování národním parkem Abisko (Švédsko):

I přes léto totiž i v exponovaných oblastech potkáte sotva pár lidí za den. A když máte odvahu a rozum v kapse, můžete si bez problémů najít cestu, kterou můžete procházet i několik dní či týdnů, aniž byste došli k jedinému lidskému sídlu.

O těch nejznámějších stezkách jsem se v poslední době začal rozepisovat na PoznejSever.cz, ale ve Skandinávii jich je takové množství, že to je takřka nekončící práce plná objevování zajímavých míst, do kterých bych se chtěl vydat.

Rozhodně bych se v nejbližších letech zas na nějaký trek nezkrotnou laponskou přírodou rád vydal! A pokud máte rádi přírodu, nemůžu než vám to taky doporučit.

Velká výprava na sever

Zřejmě můj dosavadní největší cestovatelský zážitek byla 8denní cesta z finského Tampere na Nordkapp (tedy nejsevernější bod pevninské Evropy).

Účast v téhle výpravě mi nabídl Tomasz, se kterým jsem měl jazykový kurz finštiny na začátku srpna, kdy jsem přijel do Tampere. A jsem neskutečně rád, že jsem ho neodmítl, protože to byl opravdu zážitek na celý život.

Z toho asi i vyplývá, že těžko to celé najednou popisovat, to bych vás postavil před hodně dlouhý článek :) Takže to tentokrát vezmu ve zkratce - a v budoucnu navážu jednotlivými podrobnějšími příběhy.

Na úvod si vypůjčuju Tomaszův obrázek, který shrnuje celou naši výpravu:

Omlouvám se, že svojí velikostí narušuje rozložení blogu, ale myslím, že je lépe, když bude čitelný.

Jeli jsme jedním mikrobusem a osobním autem ve 13 lidech - a to v polovině října. Tak napůl jsme vařili a napůl žili z univerzálních zásob. Spaní jsme měli párkrát v autě a většinou jsme si pronajali nějakou chatku. Takhle mimo sezonu vyšly až fantasticky levně!

Jaké byly hlavní zastávky na naší cestě (popis jednotlivých míst najdete dost podrobně na mém webu o Finsku, případně na čerstvě připravovaném webu o zajímavých místech na celém světě):

• Kuopio - to byla spíš tranzitní zastávka, v tomto městě jsou zajímavé hlavně skokanské můstky postavené na pilonech (takže vidíte z jaké výšky skokani sjíždějí).
• Rovaniemi - to je prý hlavní město Laponska. Ale až na (spíš jen architektonicky) zajímavé muzeum Arktikum tam není vůbec nic. Kousek za městem už je ale Polární kruh s celkem příjemnou vesničkou Santa Clause.
• Inari bylo jen přespáním před posledním úsekem přímo na sever.
• Nordkapp byl parádní - oficiální turistický je na strmých útesech a cesta k opravdovému nejsevernějšímu bodu stála taky za to (a prožil jsem tu asi nejdobrodružnější okamžiky svého života - o tom se určitě ještě rozepíšu).
• Skalní malby v Altě byly pěkné, stejně jako jízda po fantasticky panoramatické silnici E6 (tu opravdu doporučuji).
• Při přejezdu z Narviku na švédskou stranu jsme viděli první sníh.
• Ten nás čekal i na vrcholcích národního parku Pallas-Yllästunturi, kde jsme v příjemné chatce strávili dva dny.
• Oulu jsme si prošli narychlo večer a Vaasu zase krátce po ránu. Tam už toho většina z nás měla dost, tak už jsme se hrnuli odpočinout do postelí v Tampere :)

Celkově rozhodně trasa, kterou mohu jen doporučit. Určitě šlo o zážitek, který nikdy nezapomenu. A vsadím se, že až se rozepíšu víc, tak to snadno pochopíte.

Co ve Finsku?

V mezičase popisu mého pobytu ve Finsku se podíváme, co zajímavé lze v této severské zemi a z ní dělat a navštívit.

Po Finsku

Finsko, to je hlavně krásná příroda. Větších měst je opravdu jen pár, stejně jako jiných historických míst. Přehled zajímavostí v jednotlivých oblastech Finska najdete přímo na Suomi.cz, tady jen to, co mi utkvělo v paměti.

Noční Helsinky

• Laponsko - Ta nejkrásnější příroda začíná až na severu Finska. Jižnější příroda se vám rychle okouká, ale jakmile se dostanete do této kopcovaté krajiny se zalesněnými údolími a holými vrchy, pohled bere dech. A samozřejmě, jedním z cílů vaší návštěvy bude jistě vidět soby.
• Velká města - Triumvirát Helsinky, Turku, Tampere - tři největší finská města, z nichž každé má své zajímavé centrum i okolí. Pokud nespěcháte, na den návštěvy vám určitě každé dá.
• Karélie - Divoká příroda u hranic s Ruskem. To je tradičně zalesněný a řídce osídlený region jihofinské Karélie.

Finsko výchozím bodem

Finsko je ale i výborným výchozím bodem pro další výpravy, nejčastěji z Helsinek, případně z Turku. Velmi časté jsou následující tří destinace:

• Stockholm - Finové rádi jezdí trajektem do Švédska. Je sice pravdou, že to je zejména kvůli alkoholovým mejdanům, ale i pro prohlídku toho nejzajímavějšího z hlavního města Švédska jde o zajímavou variantu. Něco málo základního o Stockholmu píšu na své webu Poznejsever.cz.
• Pobaltské státy - Ať už s levnou letenkou nebo trajektem, dostat se do metropolí trojice pobaltských států - Estonska, Lotyšska a Litvy - není nic obtížného. Čeká vás krásná architektura a jiná kultura. A s trochou cestování i zajímavá příroda.
• Petrohrad - Pokud chcete přičichnout atmosféře současného Ruska, případně vidět pozůstatky carské pompéznosti, tak není lepší volby než Petrohrad. Město, ve kterém klidně můžete strávit týden. Pokud však trochu přidáte do kroku, tak 2-3 dny vám budou bohatě stačit. Bohaté informace vám poskytne další můj průvodce - tentokrát tedy Petrohradem.

Petrohrad

Místa, která jsem zmínil jsou opravdu jen ta hlavní. Nabízelo by se samozřejmě i mnoho dalších více či méně složitých kombinací. Na řadu z nich vás přímo či nepřímo odkáží zmiňované weby.